Proč dezinfikovat vodu pomocí UV záření?

Historie  

UV dezinfekce není zcela nová ale zato osvědčená technologie, která se používá po desetiletí v různých oblastech - od výroby léků až po čistírny odpadních vod. Dezinfekční vlastnosti slunečního světla byly objeveny pány Downesem a Bluntem v roce 1877. Jakmile se ukázalo, že za baktericidní účinek je zodpovědná pouze část spektra slunečního světla o vlnové délce, odpovídající UV záření, ihned započal výzkum a vývoj rtuťové výbojky, coby umělého zdroje UV záření (1901). V roce 1906 vědci začali pro konstrukci UV zářičů využívat křemík. Roku 1910 byla ve francouzském městě Marseille namontována první dezinfekční úpravna vody. Tím byl završen rozsáhlý výzkum mechanismů UV dezinfekce a inaktivace mikroorganismů.


 

Proč používat UV dezinfekci

UV záření je účinné pro deaktivaci bakterií, virů a prvoků, jako jsou Cryptosporidia, Giardia nebo Legionella, které mohou být přítomny v dodávkách vody ze všech zdrojů. Mnoho lidí věří, že voda ze studny je dokonalá, ledovcová voda je čistá a voda z obecního vodovodu je upravená tak, aby vyhovovala všem bezpečnostním standardům. Přestože mají obecně vzato pravdu, i tyto "dobré" zdroje vody mohou být kontaminovány.

Kvalita podzemní vody může být snížena v blízkosti septiku, zvířecí farmy a mnoha dalších zdrojů nečistot. Podzemní vody jsou neustále v pohybu, takže může dojít k jejich kontaminaci. Například dnes může test ukázat vodu z bakteriálního hlediska jako vyhovující, ale příští měsíc může ukázat nebezpečnou kontaminaci. Lidé, kteří onemocní, mají tendenci hledat vysvětlení spíš v jídle, než ve vodě, která je podle jejich přesvědčení za všech okolností bezpečná.

Parazitičtí prvoci rodu CryptosporidiaGiardia a Legionella se stále vyskytují ve zdrojích pitné vody. Výskyt Cryptosporidium parvum ve zdroji pitné vody je považován za významnou hrozbu pro soukromé a veřejné zásobování vodou po celém světě (Rose et al, 1991; Lisle a Rose, 1995, Messner a Wolpert, 2000). Čistírny odpadních vod obvykle nezaručují odstranění všech Cryptosporidií z vody, protože cysty jsou velmi malé (4–5 mikrometrů v průměru) a jsou odolné vůči chlóru i jiným dezinfekčním prostředkům. (Omar A. Khan). Z tohoto důvodu mnoho komunálních čistíren odpadních vod používá UV systémy.

Zpráva zveřejněná USEPA (EPA - 822 - R -01- 009 březen 2001) uvádí, že "... Cryptosporidium není jen problémem povrchové vody." V Kanadě a USA 60,2 % vzorků povrchové vody obsahuje cysty Cryptosporidium podle studie provedené LeChevallierem a Nortonem v roce 1995. Ke stejnému výsledku došla také studie provedená Hancock et al (1998), vyplívající z analýzy 199 vzorků podzemních vod testovaných na Cryptosporidia. Tyto studie zjistily, že 5 % vertikálních vrtů, 20 % pramenů, 50 % infiltračních galerií a 45 % horizontálních vrtů obsahuje prvoky Cryptosporidia. A na závěr: standardní rozbor podzemní vody pro pitné účely bohužel neobsahuje ani testy na přítomnost prvoků Cryptosporidia a Giardia!

Obyčejné malé UV lampy, které se montují na vstup vody do domu, jsou hlavním zabezpečením k ochraně lidí v domě před kontaminací. Je to docela levná a účinná pojistka  pro každého, kdo chce mít 100% jistotu, že bude jeho domácnost a rodina zabezpečena z hlediska nezávadnosti vody. 


 

Jak to funguje? 

Ultrafialové světlo o vlnové délce 200 až 300 nm (UV – C) je při ničení bakterií a virů nejúčinnější. Funguje na principu narušení struktury DNA mikroorganismů. Tato přírodní a nechemická metoda trvale mění strukturu DNA mikroorganismů v procesu zvaném "thymine dimerization". Mikroorganismy jsou "deaktivované" a už se nemohou reprodukovat nebo infikovat.


 

Faktory ovlivňující UV výkon

Na cestě mezi zdrojem (zářivkou) a mikroorganismy, obsaženými ve vodě, dochází ke ztrátě energie záření vlivem absorpce a rozptylu světla. Absorpce UV záření se dělí na dvě skupiny:

  • Určité množství UV záření je absorbováno křemíkem, ze kterého je složena samotná UV zářivka a křemíková trubice. Je důležité, aby výrobce používal vysoce kvalitní křemík pro jednotlivé komponenty dezinfekčního systému.
  • Minerály, jako je železo a mangan, a některé organické sloučeniny (např. tanin, z rozkladu organických látek ve vodě), absorbují UV záření, čímž snižují jeho intenzitu a účinek na DNA mikroorganismů. 

Rozptyl světla je primárně způsoben nerozpustnými částicemi ve vodě. Částice způsobují zastínění a některé mikroorganismy tak mohou projít UV reaktorem, aniž by došlo k dostatečnému ozáření vlnami UV pro jejich deaktivaci. Proto se doporučuje vždy instalovat před UV lampu obyčejný mechanický filtr s maximální propustností 5 mikronů. 

Na UV propustnost má také velký vliv tvrdost vody. Tvrdá voda způsobuje obalení křemíkové trubky vápencem, což významně snižuje propustnost UV světla a inaktivaci patogenů.


 

Průtok vody

Pomocí kombinace intenzity záření a průtoku vody přes UV lampu určujeme dobu kontaktu vody s UV zářením (dávku UV záření). Každý mikroorganismus má jinou citlivost na UV záření, a proto také vyžaduje jinou dávku UV záření. V Evropě ale vycházíme z nejvyšší možné intenzity záření dané zákonem pro UV lampy, které jsou používané pro účely pitné vody. Tato hodnota činí 40 mJ/cm2. Každý dezinfekční přístroj na bázi UV záření musí tento účel splňovat. 

Nabídku UV lamp pro desinfekci vody najdete v sekci UV lampy

Zdroj informací: www.viqua.com 

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení